Dnes ma teší 2 :-)

Ahoj Tuto, mozem sa ta opytat na to Zello? To si zapnete kameru a sa rozpravate? To o tych chorobach? Ci aj klebetite? Neviem si to predstavit takto, ze co to je

Ja by som sa pridal na zello, len neviem uplne, ze co cakat od toho. Aby som sa nepridal a budem trepat piate na deviate a budete ocami gulat, ze co to vypravam.

To Zello by mělo být něco jako Skype, ne? Akorát na Skypu když dáš videohovor x účastníků, tak se tam už nemůže přidávat nikdo navíc.

A ty si Motylek na tom Zello? Ja nie ale chcel by som byt

@Sweetheart Nejsem, jen jsem si o tom ze zvědavosti tady na fóru trochu četla.

Ahojte! Zello funguje ako audio platforma, ktorá umožňuje mať slovo a následne hovorí znova len jeden. Momentálne tam chodíme cca. štyria. Už debatujeme so všeličom. Keď príde niekto nový zamerávame sa na psychopatolgiu či podobné (lieky, nemocnica, personál, spolupacienti, personál....) Treba vyskúšať. Ahoj

Zdravím. Stalo sa vám už, že chcete niečo o sebe napísať a akonáhle začnete, tak zamrznete? Mne sa to deje opakovane. Otváram toto fórum, napíšem tri slová a stratím niť. No nič.. Tak sa do niečoho donútim. Momentálne sa cítim o niečo lepšie, pretože som vysadil niektoré potraviny, o ktorých viem, že mi nerobia dobre. Tiež som začal cviciť - samozrejme je to skôr o "chcel by som" vs. zodvihnúť telesnú schránku a začať tie závažia konečne zdvíhať. Veľmi bojujem so závislostiami na soc. sieťach. Písal som, že som ich zablokoval - lenže pravideľne ich odblokujem, nakuknem "čo je nové", zamozrejme nenájdem nič nové a následne som naštvaný, že som porušil vlastný prísľub. Nechcem už chodiť na fejsbuk, pretože mi tam chodia konšpi news, že v septembri každý muž narukuje na front - a to nie je ideálna potrava pre moju myseľ, ktorá začne produkovať katastrofické scenáre typu "na čo potom toto všetko úsilie, vnútorné utrpenie a odriekanie??" Držte sa..

Mňa dnes potešilo, že nemusím do práce. Na obed som sa bola trošku poprechádzať, poobede sa mi ozvala kamarátka z detstva, žije 350km odo mňa, ale dohodli sme sa na stretnutí, keďže idem s malým k našim na týždeň, videla som ju posledne cez vianoce. Je to dobrá kamarátka celkom si rozumieme, dokonca ochorela v rovnakom čase ako ja, len teda ona má schizoafektívnu poruchu, takže môžem sa aj zdravotne po sťažovať. Potom ma dnes potešilo, že som našla v kníhkupectve knihu o zuboch, akože nemám úchylku, len malému vypadol prvý zub a myslí si, že teraz zomrie, lebo ani v škôlke nie je nikto bez zubu. A ešte sa teším na večer, keď si vezmem knihu a pár strán prečítam.

To je super, Dušan, že si sa dal na blogovanie na Pravde. Tam budeš mať dobrú čítanosť.

Dnes jsme byli na matějské pouti ( https://www.matejskapout.cz ). Po létech jsem jedla cukrovou vatu a připadala si jako malé dítě, až dokud mi manžel nekoupil svařák.
Udělali jsme si pěkný výlet, prošli jsme se a koupili si spoustu cukroví, které se v obchodech špatně shání, třeba marcipán, kokosové suky, turecký med, žužu, mandle v cukru, sušené banány v jogurtu a čokoládě a sladký popcorn.
Hlavní je ale, že šel manžel se mnou po dlouhé době ven a navrhnul to dokonce sám.

Minulou neděli jsem byla u bratra a svého synovce a bratr mě kupodivu pozval někdy do budoucna na oběd jako oslavu, že ho (už zase ) povýšili. Bude teď brát 220k hrubého (tj. cca 9170€) měsíčně. Včera jsem to nadhodila manželovi a z legrace říkám, že to bych mohla bratrovi navrhnout, abychom to oslavili u slavného českého šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Zden%C4%9Bk_Pohlreich ), který je známý tím, že vaří pouze z čerstvých surovin (takový český Gordon Ramsay ), v jeho restauraci Café Imperial ( https://www.cafeimperial.cz ).
Říkala jsem to ale jen z legrace, protože bratr by to nejspíš bral jako snobský nápad.
Říkala jsem ale manželovi, že jednou v životě bych si tam ráda zašla, nejen kvůli jídlu, které asi bude velmi chutné, ale i kvůli tomu prostředí tam (viz webstránky restaurace) a on mě překvapil, že souhlasil, že bych tam jednou mohla oslavit padesátiny. Tak z toho mám radost a už teď se těším.

Nestačím zírat na proměnu mého manžela.   Stačilo, že jsem 2 měsíce trávila každou sobotu s kamarádkama nebo bratrem a nejenže mi ten můj samorost řekl, že by mě některý víkend už měl rád doma, ale když jsem na něj zatlačila, že bych chtěla mít každý rok aspoň na jaře umytá okna a že si netroufám sama lézt po výškách a že bych taky mohla domluvit s Fokusem ( https://www.fokus-praha.cz ), aby mi přišli ta okna umýt (nabízejí pomoc schizofrenikům v domácnosti a s nákupy zdarma, i třeba doprovod na poštu či úřady), tak mi sám od sebe nabídl, že mi s tím umýváním oken pomůže. Naprosto nevídané, doteď celá léta trávil víkendy u počítače a nechtěl nic dělat, prý že se nadělá dost v práci (pracuje hlavou, ne rukama) a o víkendu si chce odpočinout.
Nechtěl dosud ani se mnou nikdy jít ven, prý že se přes týden nachodí dost. A v tomhle mě sám překvapil, že najednou navrhnul tu matějskou pouť a skutečně jsme tam minulý víkend jeli. A tím to neskončilo. Jak jsme jeli v tramvaji, stála tam paní v černém péřovém kabátu s vysokým límcem, který se mi už delší dobu líbí. Tak ukazuju nenápadně na tu paní a povídám manželovi: "Přesně tahle bunda se mi líbí, akorát kratší." A uplynul asi den nebo dva a manžel mi píše na Skypu, ať si vygoogluju tu bundu. Googlovala jsem jak o život a píšu mu, že bohužel ty bundy, co se mi líbí, stojí teď v zimní slevě okolo  8000 Kč (333€) a že tolik za bundu nedám. A on na to, že mi ji koupí k narozeninám. Ale ne z e-shopu, ať mám možnost si ji vyzkoušet. Takže tuto sobotu půjdeme do místního obchodního centra a budeme procházet obchody s oblečením. Nemám ani tak radost z toho nakupování (bude to nadlouho a vyčerpávající ), ani z ceny bundy (budu mít strach ji nosit, abych ji nepoškodila)... ale mám radost z toho, že půjdeme s manželem zase ven a že se spolu projdeme.