Partnerské-ľúbostné vzťahy

Mous napísal:druhou hneď okomentoval prsia - že ich má pekné. Zaujímalo by ma, čo si o tom myslíte.

= najhoršia možná stratégia..

Mous napísal:Som na jednej zoznamke a nedalo mi to... na fotke sa objavila ženská s veľkým výstrihom. Dosť vzrušujúce. Napísal som jej nejakú obvyklú frázu a potom druhou hneď okomentoval prsia- že ich má pekné. Zaujímalo by ma, čo si o tom myslíte. Hlavne ženy. Podľa mňa je to v pohode, koľko ľudí, toľko chutí. 

To záleží na té konkrétní ženě. Mohl by ses zeptat jí.
Mě jako ženu by to odradilo, ale já nejsem ten typ, který vystavuje na seznamce hluboký výstřih, já jsem na takové věci příliš stydlivá.

Mimochodem některá antipsychotika většinou oplošťují emoce, takže chápu, že s nimi někteří z vás nejste schopní cítit zamilovanost nebo lásku. Když jsem brala Zyprexu, necítila jsem ani radost, ani bolest, ani mateřskou lásku ke svému tehdy malému synovi, necítila jsem prostě vůbec nic. Pak jsem přešla na Invegu a kladné emoce jsem začala cítit, ale po létech užívání Invegy jsem necítila smutek - ani tehdy, když mi umřel milovaný táta, jsem nemohla plakat. Bylo mi hrozně, ale neukápla ani slza.
Až teď s Abilify  je to už lepší - když si vzpomenu na rodiče, už si i popláču.

@Mous Když mi zemřel otec a říkala jsem to psychiatričce, ptala se mě, jestli mi jde plakat, a když jsem řekla, že vůbec, odpověděla mi, že je to Invegou. U ostatních AP jsem měla jen takovou domněnku, že mi to dělají léky... pže po změně léků nastala u mě i změna ve vnímání některých emocí. Ale je možné, že to byl prostě postup nemoci. Mám takový dojem, že ani psychiatři pořádně nevědí, co je z nemoci a co z léků.   Příležitostně se zeptám své psychiatričky, jestli si vzpomenu.

Pěkné svátky přeju celému Slovensku a nemocným hlavně, ať je jim o Vánocích dobře, jak to jen jde.  

Jak taky může vypadat láska  

Ještě si dovolím jeden. U nás sedí přesně.

Ráda bych napsala pár postřehů k tomuto tématu, které jsem nashromáždila pozorováním psychicky nemocných lidí a jejich problémů s milostným životem a také zkušenostmi schizofrenních lidí z Facebooku.

1. Pro schizofreniky je těžké hledat partnery, hlavně pokud hledají mezi zdravou populací.
2. Pokud si schizofrenik najde zdravou partnerku, vztah je ohrožen, jakmile se jí svěří se svou diagnózou, zvlášť pokud to udělá příliš brzy. Pokud příliš pozdě, bolí případný rozchod o to víc.
3. Pro schizofreniky je výhodnější hledat si partnery mezi nemocnými z těch samých důvodů, proč je dle mého názoru lepší hledat si mezi nimi i přátele:
Nemocní, resp./anebo psychicky nemocní:
- něco si už v životě prožili, a tak jsou pokornější
- nebývají tak závistiví jako zdraví lidi
- znají psychické nemoci a nevěří blbostem, co o nich slyší v televizi, čili se nemusím bát před nimi stigmatizace
- ví, co je naše nemoc za svinstvo, tak jim není třeba nic vysvětlovat
- jsou empatičtější
- jsou ochotnější se jeden druhému navzájem přizpůsobit (hlavně svým omezením)
- umějí taky dávat, nejen brát
4. Většinou není nejlepší nápad hledat si partnerku se stejnou diagnózou, např. partneři schizofrenici se můžou navzájem negativně ovlivňovat, partneři (ale i přátelé nebo známí) s bipolární poruchou se můžou vzájemně přivádět do mánie či do deprese.
5. Dobře může fungovat vztah fyzicky nemocný/handicapovaný + psychicky nemocný.
6. Zrovna tak může dobře fungovat vztah partnerů s různými psychickými nemocemi, např. schizofrenik + žena s depresemi.

Ještě bych ráda dodala jednu zcela zřejmou nevýhodu dvou nemocných partnerů: Pokud chtějí založit rodinu, je větší riziko přenosu dědičných chorob na děti. Starat se o nemocné děti je hodně náročné na psychiku i pro zdravé rodiče.
Proto na druhou stranu chápu, když nemocný člověk hledá pro založení rodiny zdravý protějšek.