...odchod...

no, mozno by som mala zmenit lieky... porozpravam sa o tom s doktorom, zacina to byt neznesitelne

Asi to bude múdre.

Minulý rok v lete ma prenasledoval hlas, ktorý mi tvrdil, že najlepšia pre mňa a pre moje okolie by bolo spáchať samovraždu. Vlastne som si chvíľu naozaj myslela, že je to to najspravnejšie čo môžem urobiť a le ani som dosť dobre nevedela ako to mám urobiť. Vlastne som sa obávala, že sa len dokaličím miesto toho, aby sa mi to fakt podarilo.
Počúvala som ten hlas a brala som to za svoje a tak som plakala. A vtedy mi došlo, že to nie je moja vôľa a keď sa ten hlas znova ozval, tak som si povedala, že to nebudem počúvať.
A som tu, neviem, či si nemám povedať zatiaľ.
Ale pri tom všetkom chaose v hlave, ktorý sa mi občas objaví úplne chápem každého, kto sa o to pokusí. A občas aj nepochybujem, že je to správne.

Ahojte,ja sa dnes citim na pozobkanie liekov.Akosi v nicom nevidim zmysel,nikam nepatrim,nic sa mi nedari a citim sa strasne osamela.Vobec ma to tu uz nebavi,rada by som uz mala tento zivot za sebou.Z nicoho nemam radost,nie som schopna ziadnych citov.

popoluska,
nerob to. Bude lepšie, vydrž.

chybala by si tu, popoluska...

Popoluška, dúfam, že si OK. Nerob to. Ja tiež na tom bývam zle, mala som obdobie, keď už som nedokázala ani napísať, všetko prejde, všetko prebolí, a vyjde znova slniečko... Tiež som mala myšlienky na odchod, ale nejako to vyprchalo, teraz sa mám fajn. A priala by som to každému z tohto fóra. Mám zmenu liekov (Ketilept namiesto Zyprexy), ktorá mi život otočila o 180 stupňov. Schudla som 11 kg, som aktívnejšia, stíham veľa vecí, život je pestrejší, mám viacej zážitkov... všetko ide normálne. Možno stačí len výmena liekov, skús to ešte a nepoddávaj sa depresii. Patríš k nám, a môžeš sem napísať všetúčko, z čoho pramenia Tvoje zlé myšlienky. Sme tu preto, aby sme jeden druhého podržali.

Anonymný napísal:Hlavne clovek, ktory spacha sebevrazdu nenajde pokoj ani na druhej strane. Taka dusa je priputana k zemi, trpi. Musi zotrvat aj niekolko rokov priputana k zemi, kym sa dostane dalej.
Potom nastane ocistenie a po sude, ci pojde do neba alebo pekla sa zase vrati na zem a znova sa narodi. Zivot mu zase pripravy situacie ako skusky, ci ich zvladne alebo nie. Aby sa poucil z vlastnych chyb.

takto toto je podľa mňa úplny nezmysel. duša nijako a nikdy nie je pripútaná k tomuto svetu, je načas pripútaná k telu a to je všetko.

48

Já jsem se o sebevraždu pokoušel hodněkrát, tim, že jsem spolykal nějaký léky, nebo sem se věšel, ale to bylo demonstrativní, těch léků jsem si nevzal tolik, a věšel jsem se, protože, no vlastně jsem tim trápil rodiče, něco jsem chtěl, pro mě důležitýho, jak jsem měl ty bludy, tak některý věci mi způsobovali úzkost, tak jsem třeba nechtěl, aby k nám chodili na návštěvy některý lidi, protože jsem z nich měl špatný pocity. Léčim se 13 let a za tu dobu jsem zkusil hodně léků, ale mám pocit, že se muj stav pořád zhoršuje, jsem si tim jistej, asi jsem farmakorezistentní. Před rokem se muj stav výrazně zhoršil, a to jsem poprvý reálně přemejšlel o sebevraždě, tak jako, že jsem jí plánoval, skončilo to tim, že jsem stál u trati a čekal na vlak, a přemejšlel jestli mám skočit nebo ne, a pořád mě děsí představa, že jsem si nebyl jistej, že to neudělám, nakonec vlak přejel a já jsem za čas přestal o sebevraždě uvažovat, prostě jsem se smířil s tim, že se muj stav zhoršil a řekl jsem si, že s tim budu dál žít. Ale asi tak před měsícem přišla další událost, která mě dost rozhodila a začal jsem mít výrazný depky, brečim každej tejden aspoň jednou, a přemejšlim zase o sebevraždě, sice už to neni tak intenzivní jako před rokem, ale žiju s pocitem, že si nemůžu bejt jistej, že to v blízký budoucnosti, že se o sebevraždu nepokusim znovu. Neberu žádný antidepresiva, tak jsem rozhodnutej, že při příští návštěvě u doktorky si o ně řeknu, když nezabíraj antipsychotika, tak aspoň antidepresiva kdyby zabrali, protože jsem je nikdy nebral.

derw napísal: Neberu žádný antidepresiva, tak jsem rozhodnutej, že při příští návštěvě u doktorky si o ně řeknu, když nezabíraj antipsychotika, tak aspoň antidepresiva kdyby zabrali, protože jsem je nikdy nebral.

To je dobre, že problém riešiš a nenecháš všetko len tak na svojvôľu osudu. Kým nevyčerpáš všetky dostupné prostriedky na pomoc, nemá zmysel strácať nádej. Z toho čo si napísal, práve antidepresíva môžu byť pre Teba to, čo Ti pomôže. Držím palce. Tuto

Albert Camus - Mýtus o Sizyfovi