Poézia - niečo aj od nás, niečo prebraté

Malý krteček,
z hlíny měl domeček,
šlápl naň chlapeček,
z domečku je hrobeček.

Nie moja, ale dobrá, nech je inšpiráciu pre ostatných.

Moja najobľúbenejšia, asi sa naučím aj spamäti:
(škoda, že v češtine)


Červená karkulka

V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice,
od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.

Křehounká dívenka s nosem jak okurka,
červeným od rumu - no prostě Karkulka.

Ráno, když maminka dcerušku spatřila,
dala jí facku a potichu pravila:
"Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku."

Karkulka:
"Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
nebudu už tvoje nevinná dcera!?!"

Matka:
"Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka,
a bába vyskočí zas jako srnka!"

Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
běžela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě vilného myslivce.

Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy jí donesly do známé chaloupky.

Karkulka:
"Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu!"

Vlk:
"Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,
zato tvá bába byla dost tuhá!!

Karkulka:
"Tak to sis vybral kvalitní potravu!
Nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,
sežral jsi babičku .....s infekční žloutenkou!!!"

Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití.


- Duchovný zážitok nič moc, ale aspoň sa usmiať...

Aby sa nepovedalo, že všetko je prebraté, tak tu je jedna moja: O vrabcoch.


Bol raz jeden malý vrabec,
vrabčica ho uvidela, a že: "Poďme na vec!"
Vrabec:"Nedám sa ja veru prosiť,
keď sa chce, tak treba robiť."

A tak sa v horúcomom lete,
keď lúka bola v plnom kvete,
dva vrabčiaci v nízkom lete,
prach sa s nimi len tak metie.

A potom Tí premilí,
na potomkov mysleli.
Spravili si hniezderko,
na vajíčko krídelko.

A čuduj sa milý svete,
vrabčiačik sa v hniezde hnetie,
vrabčica mu larvy nosí,
a on kričí z hniezda čosi.

Už jeseň nastala,
vrabec krídla roztvára.
Prvý let a je na zemi,
nie je z toho urečený.

Nevzdáva sa, veď čo z toho,
treba letieť, tak dotoho!
Pozrite sa medzi vrabce!
Vidíte ho? Tam sa čvachvce.

Sandra

ak závidím těm, kdo v noci klidně mohou spát.
Já zase byla pouličním lampám hold vzdát.
Pak svlažila jsem studenou sprchou své tělo,
co by rádo duši svou zpátky mělo.
V odlesku hlubin shlédla jsem svou pokřivenou tvář,
co ztratila poslední životní síly zář.
Z posledních sil jsem se podívala na ruce své,
proč zase vypadají jako by nebyly mé?
Proč toto potkává mé tělo?
Proč není s duší za jedno?
Strachem ze tmy se dříve mé tělo chvělo
teď před strachem do tmy se ukrylo,
by nevidělo svou pokřivenou tvář,
chci cítit své tělo a to už napořád!

**************************************
Uprostřed temné mlhy já uvízla jsem,
je tak hustá, že ani nevím, kdo a kde jsem.

Vše je jiné než zdá se být,
nikdo nevidí to, co já téměř denně musím zřít.

Vše v temné mlze mizí mi v dáli,
necítím nic, kdybyste se mě náhodou ptali.

Úsměvy na rtech tvoří se těm, co neví, co je to žít s cizím tělem.

Kde je mě počátek, kde je mě konec,
kéž by tomuto jednou provždy zazvonil zvonec.

Není to pohádka není to klam,
ztrácím se v mlze, již celá jsem tam.

Hledám svou hvězdu, co chránit mě má,
prosím tě, hvězdo, vrať mi mé tělo, abych mohla žít, tak jak se má!!

**************************************
Cizí ruce sápají se na mé tělo,
nemohu utéct, ač není mi to jedno.

Neznám většího ponížení než prošení o smilování,
kde výsměch s brutalitou nezastaví chtíč vykonání.

Tak duše utíká z těla svého,
by co nejméně pocítila utrpení jeho.

Funění jak hurikán přec vkrádá se do ucha jeho,
nechce vidět, cítit to, co nad sebou má,
je to špína navždy do těla zarytá.

Nenávist, zlost, či lítost cítí jen,
možná vše, proč není to jen pomíjivý sen?

Vy, co chtíče konáte na lidských tělech či duších jiných,
sami trestáte útroby své, jste otroky svých fantazií!

Pomsta nekrade se mi do duše mé, toť není touha má,
trestáš se sám, toť útěcha má!!

Nadechnouti se doušku vzduchu nového,
ty nezbavíš mě života mého!

Nezakryješ svůj chlípný čin,
i když nikdy nebudeš zákonně trestán pro svůj zločin.

Tak jako vítr svůj směr proudů obrací,
tak i tebe jednou dostihne bez soucitů.

Pak plač si, naříkej, pros o záchranu svou,
třeba slituje se stejným stylem jako ty nade mnou.

**************************************
Burácející peřeje hladí mě po těle,
chvěji se celá, jak líbají mě.

Vznášejí mě ve svých peřejích jak bohyni svou,
já pluji si za štěstím svým, za svou hvězdou.

Byť spatřit ji jen na chvíli to jest můj cíl,
chvěji se v hlubinách, věřím, že v dáli už vidím její jas,
co uhasí mého srdce a skončí ten útrapný bol ďas.

Víra, to jediné co já mám,
vážím si jí a tak jí nikdy nezadám.

Ač dala jsem vše, co kdys měla jsem,
víra má jediná je mým otcem.

Vítr rozmlouvá se mnou, když nemohu spát,
Šárinko, nemůžeš mít to, co sama neumíš dát!

Já přec pluji si na peřejích svým osudem,
vím, že já jednou splynu se svou hvězdou v lotosový sen!

tomas napísal: zaciatkom novembra vyjst...

... veď tu z toho niečo zverejni. Si tu za veľkého poeta, ale neprispel si tu ničím.

napr.:
Raz jedna stará babka
vyhnala si z chlieva krtka.
Krtko svižne hlinu vrtká,
v záhrade si zľahka prdká.


Ta, ja viem, že nie som extra poeta, ale aj malý krtko čo vŕta v záhradke je lepšie ako nič.

noze posli nieco...aktualne...z poezie...trebars nieco z toho, co si do sutaze posielal...

00

treba si uvedomit, ze basen ma rytmus trochu iny ako text piesne, a tu casto zadrhava, inverziu si si tiez mohol odpustit...rovnako by nebolo naskodu trochu si nastudovat teoriu literatury, aby neposobila najma co sa tyka rymov lacno. da sa to aj nenasilne - Utrpenim mladeho poeta.

tiez je tu obrovska frekvencia gycovitych, stokrat pouzitych obrazov na malom priestore - ladove srdce, zamknute brany, komnata krvacajucich ran, ...

kazdopadne na texte je vidiet urcity prislub co sa tyka buducej tvorby...

Štiepenie

Myšlienkový

vzruch

zostal stáť

na polceste

a ty

miesto prikývnutia

vravíš

Semafor.